Mnoho lidí souhlasí s tím, že by dítě mělo vyrůstat se psem. Naučí se tak empatii k ostatním živým tvorům, a také zodpovědnosti, pokud se bude na péči o něj podílet. A i mnohé děti samotné po psu touží. Není tedy divu, že valná část rodičů shání svým dětem štěňátko. Je však otázkou, jaké plemeno bychom měli zvolit, neboť zdaleka ne všechna jsou k dětem stejně vhodná. Mnohdy se rodiče samozřejmě poohlíží po módnějších, populárnějších plemenech. Jedním z nich je i Akita Inu, což je středně velké japonské plemeno. Má obvykle zrzavou srst a typické znaky špiců – kvadratická stavba těla, poněkud hranatá hlava, menší trojúhelníkové uši a nahoru stočený ocas.

Tento typ psů byl popularizován i u nás, například seriálem Goro, bílý pes. Štěňátka navíc vypadají skutečně roztomile. Není tedy divu, že se často dostane do užšího výběru. Je však otázkou, zda je akita pro rodiny s malými dětmi vůbec vhodná. Jistě, vypadá roztomile a je i dost velká a robustní, aby jí dítě příliš neublížilo, když jí náhodou šlápne na ocas nebo o ni zakopne. Důležitá je však také povaha, a ta je u těchto japonských plemen poměrně specifická. V první řadě je dobré vědět, že se jedná často o samotářská, introvertní zvířata. K členům své smečky se chovají výborně, avšak cizí lidi příliš nemusí.

Také často nemají příliš velký zájem o různé společné aktivity a hry, neboť byly vyšlechtěny k tomu, aby dovedly samostatně lovit. Nelze tedy od nich očekávat, že se budou s nadšením účastnit dětských her. Také je pravdou, že si poměrně dost hlídají svůj osobní prostor. Coby introverti nemají příliš rádi, když je neustále někdo objímá a někam tahá, a dají to najevo. Nejprve vrčením, a když to nepomůže, přejdou i k ostřejším metodám. A ačkoliv lehký ťafanec, kterým usměrňují například příliš rozjívené štěně, onomu štěněti nijak neublíží, u lidského dítěte tomu může být jinak. A akity zrovna trpělivostí neoplývají.